Půdy velkých budov

Na půdách budov nacházejí své úkryty zejména letní reprodukční kolonie některých druhů netopýrů, pro které je typická silná sociální vazba na úkryt – tzn. daná půda je příslušnou kolonií využívána tradičně po mnoho let, někdy i desetiletí. Rok co rok se sem vracejí stejné samice a posléze i jejich dcery, aby zde porodily mláďata. Pokud dojde k nevhodně provedené rekonstrukci a úkryt zanikne, může to znamenat pro místní populaci druhu značnou katastrofu.

Při realizaci stavebních úprav je třeba postupovat následovně:

1. Stavební práce provádět v období nepřítomnosti netopýrů v úkrytu – tj. přibližně od konce srpna do konce března.
U rozsáhlých budov (zámků, klášterů apod.), kde někdy není možné opravu střechy a krovů v uvedeném období stihnout, je řešením rozvrhnout stavební práce následovně: přednostně zrekonstruovat prostor sloužící jako úkryt netopýrů a poté pokračovat v dalších částech objektu.
Jiným řešením je rozdělit půdní prostor přepážkou na dvě části a stavební práce provádět postupně, tj. nejdříve v jedné, pak v druhé části. Tak mají netopýři i v průběhu stavby k dispozici prostor, kde nejsou rušeni. Je však nutné, aby oddělený prostor byl dostatečně velký a aby zde byl zachován vhodný přístupový (tzv. vletový) otvor. Toto řešení lze aplikovat také v případě, že se stavební práce neplánovaně protáhnou do letního období nebo pokud je výskyt netopýrů odhalen teprve v průběhu rekonstrukce.

2. I po rekonstrukci zachovat vletové a výletové otvory, které dosud netopýři používali pro vstup do úkrytu.
Vletovými a výletovými otvory mohou být především okna, střešní okénka, vikýře a věžní žaluzie, ale také štěrbiny pod taškami a hřebenáči, štěrbiny pod střechou na úrovni nosné zdi apod. Vždy záleží na nárocích daného druhu netopýra a situaci konkrétní lokality.
Jako náhradu netopýry využívaných štěrbin pod střešní krytinou, které v souvislosti s její opravou většinou zaniknou, lze použít tzv. větrací tašky. Tašky je třeba instalovat na místo původního vletového otvoru.

Obr. 1 – ukázka oddělení prostoru pro netopýry pomocí plachty.
Obr. 2 – ukázka instalace větracích tašek, MŠ Chodouň

Vletové otvory nemusejí vždy přímo navazovat na vlastní úkryt, někdy netopýři absolvují poměrně dlouhou a složitou cestu (např. vletí dovnitř budovy okénkem ve spodní části věže kostela, vystoupají prostorem věžního schodiště a proletí dveřmi na půdu). Na to je třeba také pamatovat – měla by být zachována průchodnost celé trasy, kterou netopýři doposud využívali.

3. Zachovat mikroklima úkrytu.
Při rekonstrukci půdního prostoru by nemělo dojít ke změnám jeho mikroklimatických podmínek, zejména teploty. Pokud je plánováno vybudovat nová okna či jiné větrací otvory (nebo naopak uzavřít otvory původní) nebo pokud se výrazně změní velikost a dispozice půdního prostoru, může dojít k významným změnám proudění vzduchu a tedy i teplotních podmínek v úkrytu. To vše je třeba předem zvážit a zkonzultovat s odborníky.
Z těchto důvodů by také měla být použita stejná střešní krytina, případně materiál podobných termoizolačních vlastností, jaké měla původní krytina.

4. Zachovat přítomnost vhodných míst, kde se netopýři mohou zavěsit.
Někdy to mohou být místa na trámech a dřevěném podbití střechy, jindy se mohou netopýři zavěšovat přímo na tašky nebo na střešní izolaci, zejména na asfaltovou lepenku. Štěrbinové druhy využívají čepy ve spojení trámů, skuliny mezi krokvemi a taškami, mezi střešní krytinou a podbitím, štěrbiny ve dveřních překladech apod.

Místa, kde se na půdách nejčastěji mohou zavěšovat štěrbinové druhy netopýrů (.pdf, upraveno podle Fairon a kol. 1995).

Po výměně stropu se netopýři zdržují na zachovaných původních trámech (modelová lokalita v Týnci n. S.).

5. Pro impregnaci dřeva (trámů atd.) používat prostředky co nejméně toxické pro netopýry.
Doporučené jsou zejména prostředky obsahující sloučeniny bóru (kyselina boritá a její soli, borax), vhodné jsou také prostředky na bázi pyrethroidů (permethrinu, cypermethrinu, deltametrinu, případně flufenoxuronu). Z fungicidů lze použít kvartérní amonné soli, propikonazol, IPBC a dichlofluanid.
Prostředky se musí aplikovat v období nepřítomnosti netopýrů, nejlépe několik měsíců (min. dva měsíce) před jejich návratem do úkrytu.
Příklady některých vhodných přípravků dostupných na českém trhu:
Lignofix (výrobce Stachema), Bochemit QB (výrobce Bochemie), Wolmanit CX-10 (výrobce Dr. Wolman GmbH), Boronit (výrobce Pragochema), Dřevosan (výrobce Metrum)
Zcela nevhodné jsou látky na bázi organochloridů (např. dieldrin, lindan), pentachlorfenol (PCP) a fungicidy na bázi tebukonazolu.

6. Zachovat pokud možno původní velikost úkrytu
Některé druhy netopýrů (netopýr velký, vrápenec malý) potřebují dostatečně velký prostor, kde mohou volně létat, bez přítomnosti větších překážek. V těchto případech by výška půdního prostoru (od podlahy ke hřebeni střechy) měla i po rekonstrukci dosahovat minimálně 2 m, v optimálním případě více než 2,8 m. Délka půdního prostoru (měřeno v hřebeni) by měla být minimálně 4 m, optimálně více než 5 m.

7. Zachovat charakter blízkého okolí úkrytu
Poblíž vletových otvorů by neměly být instalovány zdroje venkovního osvětlení. Některé druhy netopýrů se totiž osvětleným místům vyhýbají.

Modelové lokality – příklady úspěšně provedeného zabezpečení úkrytů netopýrů během rekonstrukcí budov na území ČR.