Štěrbinové druhy netopýrů nejčastěji osídlují skuliny za dřevěným obložením zdí, prostory pod střešní krytinou, ve hřebenech střech, za okenicemi, škvíry pod prasklou omítkou, kolem oken apod. Samice těchto druhů vytvářejí spíše menší, případně středně velké mateřské kolonie, které zpravidla nemívají tak silnou vazbu na jeden úkryt.
1. Stavební práce provádět v období nepřítomnosti netopýrů v úkrytu.
U letních kolonií je to období přibližně od konce srpna do konce března.
2. Pokud možno zachovat i po provedených úpravách domu úkryty a vletové otvory, které netopýři dosud používali.
Tyto druhy netopýrů využívají pro vstup do úkrytu úzké otvory, kterými neproletují, ale prolézají. Proto potřebují poblíž otvoru vhodné místo s drsným povrchem, kde mohou přistát, zachytit se a následně vlézt dovnitř. Kromě samotných otvorů je tedy třeba při stavebních úpravách zachovat i takováto místa, kde netopýři přistávají (tj. použít hrubou omítku, nehoblované dřevo apod.).
Otvory většinou přímo navazují na vlastní úkryt, v některých případech však netopýři využívají i vzdálenější místo uvnitř domu (tyto druhy dokážou lezením ve štěrbinách překonat i poměrně dlouhé vzdálenosti).
3. Pokud nelze původní úkryt zachovat, je třeba vytvořit místo něj úkryt náhradní.
Možnosti, jak to udělat, najdete zde
Modelové lokality – příklady úspěšně provedeného zabezpečení úkrytů netopýrů během rekonstrukcí budov na území ČR.